Příspěvek zdánlivě tématicky nesouvisí se zaměřením těchto stránek. Ale jen zdánlivě. Podíváme-li se na velice dobře zpracované stránky obce Úročnice, najdeme tam téma cvičiště SS. Autor velmi podrobně popisuje celou dobu existence cvičiště. Bylo největším v celé Říši. Rozkládalo se na území území 107 tisíc hektarů mezi Sázavou, Vltavou a železniční tratí Sedlčany – Olbramovice – Benešov.
Při osvobozování republiky se do akcí zapojilo i mnoho odvážných železničářů, autor popisuje akce proti německým vlakům, které vezly z benešovska německou vojenskou techniku na pomoc Praze.
Tady je krátký výňatek z odkazovaného webu obce Úročnice:
Hlídky SS, zesílené již 4. května, obsadily v poledne 5. května nejen ulice Benešova, ale i všechny výpadové spoje z města, tj. silnice, cesty, železniční trať…
…všemi prostředky musí být zabráněno tomu, aby Němci mohli poslat posily německé pražské posádce. Tak například bylo zabráněno tomu, aby plně vyzbrojený vlak s tanky a děly vypravený z Týnce nad Sázavou dojel přes Čerčany až do Prahy. Vlak byl zastaven před Mnichovicemi na hradle, kde na něj zahájili ozbrojení občané Mirošovic a Mnichovic palbu a současně vyzvali velitele vlaku ke kapitulaci. Němci palbu opětovali a současně dal velitel vlaku pokyn k jízdě zpět. Po odjezdu vlaku občané přerušili na několika místech v tomto prostoru železniční trať. Ozbrojená vlaková souprava se k večeru 5. května sunula zpět, ale směrem do Benešova, kde byla jediná vhodná rampa ke složení tanků a děl. Mezitím se podařilo skupině občanů z obce Mrač a železničářům uvolnit koleje v lese před Tužimkou, takže lokomotiva a 3 vagóny vlaku následně vykolejily. Při střelbě z vlaku byl zasažen mračský listonoš Jaroslav Ehl, který pak za 5 dní na následky zranění zemřel. Teprve pozdě v noci se podařilo Němcům vrátit zbytek vlakové soupravy zase zpět do Čerčan na nádraží. Tanky z vykolejených vagónů musely jet do Čerčan po pražcích. V Čerčanech bylo provedeno obtížné vykládání, jež skončilo až 6. května v odpoledních hodinách. Protože se vojenská technika nedala přepravovat směrem na Prahu po železnici, vrátily se tanky z čerčanského nádraží zpět do prostoru cvičiště, takže do bojů o Prahu vůbec nezasáhly.
O víkendu byla v Týnci nad Sázavou otevřena výstava, na které byla představena nová kniha Cvičiště Benešov – Vstup zakázán Petra Kose a stejnojmenné DVD Jaroslav Pelíška, které mapuje celou dobu existence cvičiště, od vysidlování obyvatel až po osvobození. Jsou v něm použity originální záběry z instruktážních filmů SS a dotočené hrané scény.
Kam dál?
- Květnové výluky před nepřetržitou výlukou
- Z Votic do Olbramovic jezdíme tunely
- Na Sázavafest vlakem
- Praotcem Čechem do Zlonic a na Říp
- Událo se před sto lety
- Votice – stav před skončením nepřetržité výluky
- Vykolejení vozu u Jírovic
- Vykolejení osobního vlaku mezi Bystřicí a Tomicemi
- Aktuální dění Bedrč – Senohraby
- Nehody v minulosti
4.koridor na facebooku
Diskusní skupina na K-REPORTu
Fotoarchiv 4. koridoru
Posázavský pacifik
Vlašimka – historie zrušeného úseku z Trhového Štěpánova do Dolních Kralovic
Myslím, že v té Mrači šlo o odbojovou skupinu Losenického, mám doma jakýsi dokument o této události. Dědeček tehdy sloužil na hradle Bedrč, dával jí přes spojku (otce, který se skrýval po útěku z totaleinsatzu) avízo, že německý vlak s pancéři se blíží. Jenom jsem se až dosud domníval, že od Benešova. Hlídka SS pak dědu na hradle ostřelovala, naštěstí jej netrefili. Němci ovšem sehnali muže z blízké Bedrče a přinutili je kácet stromy a upravit tankům cestu na nejbližší přejezd, odkud by se mohly dostat na silnici. O tom, že by jely až do Čerčan po kolejích, nic nevím. Ani by to bylo logické, vždyť na silnici by se dostaly už v Mrači. Ale mám o celé záležitosti jen kusé zprávy, mohu si jen domýšlet, jak to asi bylo. Ale v místech, kde k vykolejení vlaku došlo, jsem ješt 10-15 let po válce nacházel zrezivělé kusy železného šrotu, pravděpoodbně z rozbitých vagónů.